Komenský a Orbis pictus

Je to už hodně dávno, co jsem jako malý kluk objevil Orbis pictus v knihovně svých rodičů; byl tam dokonce dvakrát. Nad rytinami ve faksimilovém vydání jsme s bratrem závodili, kdo dřív najde čísla na obrázku, a smáli jsme se starobylým formám slov i pravopisu. Ve vydání s barevnými litografiemi jsme zase obdivovali nádherný starý vlak s kouřící lokomotivou. To nás samozřejmě ani nenapadlo, že to není jen tak obyčejná knížka pro děti.  

Teprve později jsem začal obdivovat ten krásně přehledný a uspořádaný „viditelný svět“, který se Komenskému podařilo shrnout do několika skoro idylických obrázků, kde není ani stopa po hrůzách Třicetileté války a po jeho vlastním těžkém osudu. Žádné nářky, žádná skepse, která by otravovala dětské duše – všechno je na svém místě a chválí moudrost Stvořitele. Dobří lidé pracují pro sebe i pro druhé a jen nevzdělaní nešťastníci ničí sebe i svět, protože nevědí, co je ctnost a co neřest.

 Přes těžkou zkušenost věčného uprchlíka a štvance je Komenský samozřejmý vlastenec, jenže je také Evropan jako málokdo jiný. Věří a ví, že jeho žáci budou jednou potřebovat domluvit se i v jiných jazycích, aby pro ně jejich češství nebylo omezením a aby se mohli plně účastnit té podivuhodné výměny, která dělá Evropu Evropou. Proto mají už malé děti poznávat svět hned ve třech jazycích najednou – je to přece tak snadné a přirozené!

Ale až mnohem později jsem si uvědomil, v čem je Orbis pictus opravdu mimořádný a jedinečný. Tuhle encyklopedii pro malé děti napsal jeden z největších učenců té doby, kterému na dětech tolik záleželo, že všechnu svou učenost dokázal potlačit a skrýt jen proto, aby mu rozuměly. O to se od té doby už žádný velký učenec ani nepokusil, natož aby to dokázal. 

(Předmluva k novému vydání. 2.2.2012)