Přijde mi hodně zatěžko psát o Václavu Havlovi v minulém čase a soustředit se na to, co bych o něm chtěl říci. Jen pomalu si člověk začíná uvědomovat, koho a co jsme s ním ztratili. Jak to napsat a nebýt mnohomluvný? Po desetiletí tu pro nás byl jako hlas, jednou zvučný a jindy skoro neslyšitelný, jako strom, na nějž se člověk může spolehnout. Jako velký člověk, který dokázal naše touhy i obavy zřetelně vyslovit, který měl odvahu se za nás rozhodnout – a to většinou správně.Skutečně velikého člověka nedělá postava ani vlny, které kolem sebe nadělá. Sotva se jím může stát člověk jediné myšlenky, který by se dal redukovat na jeden program, zejména kdyby tím programem byl on sám. Veliký člověk je vždycky složitý, protože je živý.