Papírový svět

Některé věci, které člověk potřebuje, si může koupit. Jiné se koupit nedají, a musí na ně být papír. První otázka na úřadě zní: »Máte na to papír?« Na všechno je nějaký papír. Na auto, na byt, na cestování a dokonce i na mne samého: kdo nemá papír, přesněji řečeno papíry, jako kdyby nebyl. Nemůže do […]

Dá se život udržet?

Program trvale udržitelného rozvoje má nepochybně úspěch: přitahuje a nikdo se mu dnes už neodváží smát, protože by vypadal jako hlupák. Vyjadřuje zřejmě něco, co je pro nás krajně důležité, na čem nám všem záleží – a navíc to vyjadřuje ještě šikovně, podařeně. Kdo by nestál o rozvoj, k tomu ještě „trvale udržitelný“? Je to ovšem […]

Morálka na trhu

Z „trhu“ se dnes stalo heslo. Abstraktní pojem, do něhož se vejde skoro všechno. A tak si ho každý podle svého založení a nálady naplňuje představami mírně řečeno disparátními. Jednomu je tím kouzelným proutkem, který ušmudlané Česko učiní Švýcarskem, jiný v něm vidí jen příležitost pro mafiány, jak někde něco »trhnout«. Proto také může u […]

Volit – nevolit?

Volby jsou před námi a o tom, koho máme volit, nás budou přesvědčovat politici a strany, reklamy a plakáty, ale nás teď zajímá jednodušší otázka: mají ty volby vůbec nějaký smysl? Jít volit, anebo zůstat doma? Nejít za komunistů k volbám vyžadovalo kus odvahy, dnes je to zase jen věc – volby. Podle čeho se rozhodnout? […]

Zapomněli jsme slavit?

„Jak to, můžete namítnout, copak nevidíte, jak se obchody už od půlky října chystají  na Vánoce?“ Kdyby se Vánoce daly měřit třeba „bohatstvím“, patřily by ty loňské do Guinessovy knihy, kde by je brzy nahradily ty letošní. Jenže ony se nejspíš měřit nedají. Předvánoční shon, reklamy a vtíravé přesvědčování, co všechno člověk „musí mít“, co […]

Léta s hodinami

Hodiny na mě udělaly dojem mnohem dřív, než jsem začal chápat, čemu se vůbec říká „čas“. V klidné a nijak přepychové domácnosti našich rodičů, kteří si na ní ale dávali záležet, nebyly totiž jen tak nějaké, a tak pro mě od malička hodiny znamenaly něco, co je nejen zajímavé, ale také krásné. Ve velkém obytném […]

Všední a sváteční

Nejlépe vaří, jak známo, hlad. Jen řádně promrzlý ocení teplo a jen uhřátý zase chládek. Kdo neví, co je žízeň, neví ani, co je rozkoš z napití. Jen kdo se unavil, může odpočívat, a jen kdo se vyspal, může pracovat. I vědci nakonec přišli na to, že zdravá strava je především – pestrá. K samé […]

Taláry v aule

 Univerzitní ceremonie jsou jeden z mála veřejných obřadů, který se v naší společnosti ještě udržuje. Názory jsou tu, jak to bývá, všelijaké. Studenti, a možná hlavně jejich rodiče, se na ně spíš těší – zejména jsou-li z venkova. Blazeovaní studentští mazáci z nich mívají legraci, zvlášť když někdo o talár zakopne nebo mu dole čouhají […]

Svinčík a civilizace

Že naši civilizaci na každém kroku provází nehorázný svinčík, je každému zřejmé. Rodič, který táhne domů ze školky nastydlé a kašlající dítě, špinavou ulicí, kolem páchnoucích popelnic, nabitým a zabláceným autobusem – ten o tom jistě ví své. Další už záleží na jeho povaze. Je-li flegmatik, vyzbrojí se tím otupělým pohledem, jímž se na veřejnosti […]

Smutná léta

Na dobu, kterou člověk sám prožil, nemůže mít objektivní pohled. Dlouhých čtyřicet let komunismu nejde hodit do jednoho pytle: byla tam období strachu, období nadějí i smutná léta obyčejné nudy. Každý z nás navíc do této doby vstupoval s jinými výchozími předpoklady a postoji: někteří s nadšením, z něhož se pak bolestně probírali, jiní se skepsí, která se jen prohlubovala, […]

Nemáte čas?

Čínští mudrci měli pro plynutí času pěkný obraz: člověk sedí na břehu řeky a pozoruje, jak plyne. Dívá se ovšem po proudu dolů a vidí jen to, co už uplynulo – nahoru, proti proudu vidět nemůže. O tuhle idylu jsme se už dávno připravili – a je ostatně otázka, zda bychom ji opravdu chtěli. K tomu […]

Klamte proroky

Jako se člověk léty posouvá z jedné role do druhé a vůbec si toho nevšimne, tak jako kumpáni z té doby zůstanou už navždycky „kluci“ nebo „holky“, stane se člověk pamětníkem a ani neví jak. Ze zlatnické dílny v domě U Šmelhausů udělali hotel, zmizely odrhovačky a nahradily je hity, není už rozhlas po drátě a každý má své hity v uchu, místo dechovky je to pop a zlatníci už nešábrují a taky nezpívají; hity do ucha se k tomu ostatně vůbec nehodí.

Tlačenice

Co se stane, když se houf lidí chce dostat do dveří? Mohou se tlačit, strkat a třeba se i rvát. Ale mohou se také postavit do fronty, anebo se dokonce jeden na druhého usmát a říct „Až po vás!“ Zdánlivá maličkost, a přece je v tom nebetyčný rozdíl. I když dnes víme, co všechno nás […]

Jak jsme dobývali Vesmír

21. července skončil poslední let raketoplánu Atlantis a tím po 30 letech i celý program raketoplánů. To sice nemusí znamenat, že tím končí i celá kosmonautika, protože však žádné pokračování není na obzoru, je to konec jisté etapy. Pamětníci vědí, s jakou propagandou kolem Sputniku v roce 1957 začala, pokračovala Gagarinem v roce 1961 a vyvrcholila 1969 přistáním […]

Dovolená

„Kam letos na dovolenou?“ je úplně banální věta, kterou můžete bez rizika zahájit konverzaci – jako kdybyste komentovali počasí nebo hubovali na politiku. A přece by jí ještě před sto lety málokdo rozuměl: dovolená – co to vůbec je? I dnes jsou ovšem lidé, kteří žádnou nemají, a po celém světě jich je asi většina. […]

Je život (jen) můj?

Když pohádkový lupič vyskočí ze zálohy a křikne „Peníze nebo život!“, má zřejmě na mysli – vedle mých peněz – ještě také můj, to jest jednotlivý, soukromý a osobní život, o který by mě případně mohl připravit. Se stejnou samozřejmostí mluvím ovšem o svém životě i já sám: „v životě jsem nic takového neviděl“, „za celý […]

Česká měna

Peníze nás svou dotěrnou přítomností provázejí každý den a čím dál tím víc věcí, které naši předkové pěstovali na zahradě a na poli, si kupujeme právě za ně. Bez peněz se nikdo neobejde a i žebrák by se nejspíš urazil, kdybyste mu nabídli něco jiného. A přece moje prababička prý vyprávěla, jak se u nich […]

Co chtějí teroristé?

Světem obchází strašidlo teroristických útoků. Neděsí tím, že by jich bylo tolik: na silnicích zahyne mnohem víc lidí. Strach budí spíš proto, že je na nich cosi nepochopitelného, temného. Míst, kde je hodně lidí pohromadě, je vždycky dost a když se najde člověk, který je při útoku ochoten zemřít, mohou být technické prostředky velmi jednoduché: únoscům […]

Město a jeho hradby

Město, natěsnané sídliště tisíců lidí na úzkostlivě využitém prostoru, dělaly a dělají jeho hradby: proto se obyvatelé pražských sídlišť tak rádi o víkendu vydávají „do města“ a proto má z amerických měst skutečně městský charakter jen newyorský Manhattan, ze všech stran omezený vodou. Evropská sídliště na periferii historických měst stejně jako ostatní americká města jsou právě jen obrovskými „sídlišti“, která se bez břehů rozlévají do krajiny, jež jim městský charakter nemůže dát. Snad jen na tom nejužším „downtownu“, kde se každá čtvereční stopa vyvažuje ne zlatem, ale šeky, lze cítit aspoň něco z té neodolatelné soustřeďující síly, která evropská města formovala v dobách, kdy se venku za hradbami nedalo (bezpečně) žít.

Informace, uspořádání a kontext

Na úřadě, v bance a na nádraží bývá okénko s nápisem »Informace«. Není-li zrovna zavřené, mohu se tam na něco zeptat a případně se něco dozvědět. Podle novin a televize různí více i méně významní představitelé podávají nebo nepodávají informace, to jest říkají nebo neříkají, co někoho jiného zajímá. Inzerát mne vybízí, abych si vyžádal […]