Život v našich rukou

Pro každého z nás je život především a samozřejmě “můj život” – a tedy něco, co mi patří. Můj život sahá od narození do smrti a ať chci nebo nechci, musím jej sám žít či “vést”. Nikdo jiný to za mne udělat nemůže. Musím se o něj starat a hledět ho nejen udržet, ale také něčím […]

Smrt v našich rukou

Ať děláš, co děláš – stejně umřeš. Tak proč o smrti vůbec hovořit? Dokud žiju já, smrt není, a až přijde, nebudu už já: smrt se mne tedy nijak netýká, říká staré epikurejské sofisma. Má pravdu? Sotva. Mlčky totiž zaměňuje „smrt“ a „moji smrt“, což pro člověka není totéž. I když (zatím) žiji, smrt pro […]

Čas k dílu a čas díla

Když se člověk pustí do nějakého díla, ať je to cokoliv, zápasí s časem ve dvou velice odlišných fázích, ve dvojí různé podobě. Nejdřív s časem, který je mu pro tu práci vyměřen; jinak řečeno s termínem, do kdy má být hotova. Můžeme mu říkat „čas k dílu“. Jsou činnosti, u kterých tím pro člověka […]

Universalismus biblického stvoření

Otázka kdo všechno patří mezi lidi – a zejména, kdo mezi nás lidi nepatří – jistě není jen akademická. Hrůzy dvacátého století nás sice naučily neklást ji v této drsné podobě a “politická korektnost” v poslední době striktně vyžaduje, abychom ji nějak zabalili, vyjádřili v civilizovanějších pojmech, pozorný posluchač televize i běžného hovoru v hospodě se s ní však […]

Jak vypadá svoboda?

Kdo chce uvažovat o lidském rozhodování, musí předpokládat, že opravdu nějaké je – čili že člověk je svobodný. Ne bez omezení, samozřejmě, ale přece jen natolik, aby se mohl rozhodovat. Jenže tím jsme se ještě daleko nedostali: v čem tato naše slavná svoboda spočívá? Na otázku, co svoboda “je” už filosofové většinou rezignovali, ale i o […]

Je život (jen) můj?

Když pohádkový lupič vyskočí ze zálohy a křikne „Peníze nebo život!“, má zřejmě na mysli – vedle mých peněz – ještě také můj, to jest jednotlivý, soukromý a osobní život, o který by mě případně mohl připravit. Se stejnou samozřejmostí mluvím ovšem o svém životě i já sám: „v životě jsem nic takového neviděl“, „za celý […]

Město a jeho hradby

Město, natěsnané sídliště tisíců lidí na úzkostlivě využitém prostoru, dělaly a dělají jeho hradby: proto se obyvatelé pražských sídlišť tak rádi o víkendu vydávají „do města“ a proto má z amerických měst skutečně městský charakter jen newyorský Manhattan, ze všech stran omezený vodou. Evropská sídliště na periferii historických měst stejně jako ostatní americká města jsou právě jen obrovskými „sídlišti“, která se bez břehů rozlévají do krajiny, jež jim městský charakter nemůže dát. Snad jen na tom nejužším „downtownu“, kde se každá čtvereční stopa vyvažuje ne zlatem, ale šeky, lze cítit aspoň něco z té neodolatelné soustřeďující síly, která evropská města formovala v dobách, kdy se venku za hradbami nedalo (bezpečně) žít.

Člověk a voda

Tak, jak jsme se to učili ve škole, patřila by voda vlastně do chemie – a tedy chemikům: je to H2O a dost. Nic proti chemii, ale je to opravdu tak? H2O je jistě voda, ale jen voda jaksi molekulární, ideální, absolutní a dokonalá, s jakou se člověk nikde nesetká; patrně by se nedala ani pít. […]

Život v našich rukou

Pro každého z nás je život především a samozřejmě “můj život” – a tedy něco, co mi patří. Můj život sahá od narození do smrti a ať chci nebo nechci, musím jej sám žít či “vést”. Nikdo jiný to za mne udělat nemůže. Musím se o něj starat a hledět ho nejen udržet, ale také něčím […]

Smrt v našich rukou

 Ať děláš co děláš – stejně umřeš. Tak proč o smrti vůbec hovořit? Dokud žiju já, smrt není, a až přijde, nebudu už já: smrt se mne tedy nijak netýká, říká staré epikurejské sofisma. Má pravdu? Sotva. Mlčky totiž zaměňuje „smrt“ a „moji smrt“, což pro člověka není totéž. I když (zatím) žiji, smrt pro […]

Jazyk je oheň

Redakce Vesmíru mě požádala o pár esejů na téma jazyka a řeči. Protože nejsem lingvista, básník ani literární vědec, trochu jsem váhal: není to můj obor. Pak jsem se o to přece jen pokusil (esej ostatně znamená právě „pokus“) v naději, že se mi snad podaří sdělit i něco, co jednotlivé odborné discipliny mohou přehlédnout, co […]

Plodnost jako přehlížené téma

 Emmanuel Lévinas v několika svých dílech, zvláště pak v Totalitě a nekonečnu, načrtává zcela originální filosofickou antropologii. Nejprve si připomeneme nejdůležitější Lévinasovy doplňky a opravy týkající se filosofie existence. Pak se zaměříme na plodnost, základní fenomén nejen pro lévinasovskou antropologii a ontologii, ale také pro světskou etiku. Po výkladu a podrobnější interpretaci kapitoly Plodnost z Totality a nekonečna, […]

Muž a žena – malé nahlédnutí do antropologie sexuality

Sexualitě, to jest rozdílu a zároveň i vztahu mezi ženským a mužským, se dnes jistě věnuje větší pozornost než kdykoli dříve. V běžném komerčním podání se ale z této základní a tajemné životní síly stává pouhý sex, lákavý zdroj požitků, tím přítažlivější, že před ním moralisté varují a neprávem mu tak udržují příchuť něčeho “zakázaného”. Pokusme […]

Registrované partnerství

O “registrovaném partnerství” se možná mluví a píše víc, než by si věc zasloužila. Aspoň na první pohled. Homosexuálové, kteří chtějí spolu žít, už tak stejně žijí, zákon nezákon, a v moderní společnosti jim v tom nikdo nebrání. Nikomu jinému tím neškodí ani nepřekážejí a my ostatní, kterým se to třeba nelíbí, jsme se poučili, že svoboda […]

Kant jako antropolog a pedagog

Jméno Immanuela Kanta vybaví filosofovi některou z jeho velkých kritik, vzdělanému člověku možná některý z menších spisů, nejspíš „Základy metafysiky mravů“ nebo „O světovém míru“. Pokud si vzpomene na slavný Kantův výměr předmětu filosofie třemi velkými otázkami z „Logiky“ – co mohu vědět? co mám dělat? v co mohu doufat? – může se mu vybavit i čtvrtá, která […]

Počítat do šedesáti

Jak se lidé naučili počítat na prstech, jak objevili čísla a co všechno o tom můžeme dnes vědět? Proč lidé počítají do pěti, do deseti a do dvaceti? Proč vznikl tucet a kopa a jak to souvisí s počítáním na prstech? Jak se čísla kdysi zapisovala a proč má hodina 60 minut?

Život a transcendence podle H. Jonase

Významný německý židovský filosof Hans Jonas[2] je u nás znám z překladu knihy Princip odpovědnosti, kde se pokusil odvodit odpovědnost člověka za dlouhodobé důsledky jeho činnosti, zejména ve vztahu k přírodě a prostředí. Ve velice zajímavém eseji Evoluce a svoboda představuje metodu své “filosofické biologie” a dochází k pozoruhodnému závěru, že život, dráždivost a pohyb jsou nejenom předobrazy, […]

Informace, uspořádání a kontext

Na úřadě, v bance a na nádraží bývá okénko s nápisem »Informace«. Není-li zrovna zavřené, mohu se tam na něco zeptat a případně se něco dozvědět. Podle novin a televize různí více i méně významní představitelé podávají nebo nepodávají informace, to jest říkají nebo neříkají, co někoho jiného zajímá. Inzerát mne vybízí, abych si vyžádal […]

Humanitní vědy a pojem evoluce

V následujícím příspěvku bych rád poukázal na význam současných představ o biologické evoluci pro uvažování o lidské kultuře a společnosti, přesněji řečeno o jejich dlouhodobých a nevratných proměnách. Zatímco ještě Kant mohl na začátku své „Antropologie“ fyziologickou stránku člověka, „to, co z něho udělala příroda“, odbýt jako „čistou ztrátu času“,[2] jsme dnes v úplně jiné […]

Dawkinsův gen a sobectví

Dawkinsovy “sobecké geny” jistě provokují a někoho dokonce urážejí. To je spolehlivá známka, že nejde o obyčejnou hypotézu nebo vědeckou teorii – ty nás laiky obvykle tolik nevzrušují. Je v ní zřejmě ještě něco víc: nový pohled, který klade nové otázky. Představa sobeckého genu se nás zřejmě dotýká ještě jinak než vědecky – totiž osobně a […]

Biblický universalismus podle Gn 1-2

Vyprávění o Stvoření světa, kterým začíná Bible, není patrně žádná kosmologie, ale má daleko hlubší a pro člověka možná také důležitější obsah. Mluví totiž o tom, jaké místo člověk ve světě zaujímá, k čemu byl stvořen a jaké je jeho poslání. Tak například říká, že celý svět nevznikl náhodou, ale byl stvořen Božím slovem a má tedy nějaký smysl. Byl stvořen jako dobrý a zlo do něho přišlo až přičiněním člověka, který neposlechl. Dělení do „sedmi dnů“ není žádná primitivní chronologie, ale znamená právě to, že se v sobotu nemá pracovat. Ničemu ve světě se člověk nemá klanět, protože je mu to svěřeno do rukou a nese zodpovědnost za to, co se světem udělá. Lidé se svým vzhledem od sebe různě liší, ale Bible jednoznačně tvrdí, že všichni jsou příbuzní a tvoří jedno lidstvo. Není náhoda, že moderní rasismus mohl vzniknout až v době, kdy se o tom začalo vážně pochybovat.

Antropologie výchovy a vzdělávání

Antropologická úvaha o výchově a vzdělávání musí vycházet z nehotovosti člověka, z toho, že není pro žádný způsob života v žádném prostředí specificky vybaven či přizpůsoben.[Arnold Gehlen mluví o Mangelwesen, „nedostatkové bytosti“ (Der Mensch. Wiesbaden 1997).] Své prostředí si musí hledat sám a sám si s ním také nějak poradit: příroda mu žádné neurčila a […]

Antropologie kultury

Antropologická úvaha o kultuře musí vycházet z nehotovosti člověka, z toho, že není pro žádný způsob života v žádném prostředí specificky vybaven či přizpůsoben. Své prostředí si musí hledat sám a sám si s ním také nějak poradit: příroda mu žádné neurčila a vybavila ho právě jen k tomu, aby si je nacházel, popřípadě přizpůsoboval a tvořil. To ale nemůže být všechno. Kdyby se člověk měl nejdřív sám v sobě a pak ve svém okolí vyznat úplně sám, kdyby měl každý lidský život začínat úplně od začátku a na zelené louce, nikdo z nás by tu dnes nebyl. Ostatně ani úkol, hledat a vynalézat si svůj způsob obživy, není uložen člověku jako jednotlivci. V každé lidské skupině, chce-li přežít, se sice tu a tam musí najít někdo, kdo si s jejími nesnázemi dokáže poradit nějak jinak a nově, ale velká většina lidí řeší tento problém nesrovnatelně jednodušším a účinnějším způsobem: žije a jedná tak, jak to odkoukala od rodičů nebo vrstevníků. Ostatně ani biologický vývoj neprobíhá v přírodě pokaždé znovu od začátku, nýbrž opatrně a pečlivě navazuje na to, co je už k dispozici – a tedy se více méně osvědčilo.

Zemědělský antisemitismus

 Špatné svědomí evropanů a zejména nás křesťanů tváří v tvář hrůze nacismu se nemůže spokojit prohlášeními, že se Šoah nesmí opakovat. Povinností intelektuálů je hledat různé kořeny, které katastrofu sice přímo nezpůsobily, ale umožnily a často podpořily. Vedle spíše biologických rasových teorií k nim jistě patří například antisemitský výklad evangelií. Konference věnovaná procesu Leopolda Hilsnera […]