O pravdě, lži a politice

Na svoji omluvu musím předeslat, že jsem byl chvíli také politikem, a cítím k této lidské skupině jistou solidaritu.

  1. Proč nám politici lžou?

Předně by se člověk měl ujistit, že to, co vypadá jako lež, není jen omyl, ať už na straně řečníka nebo posluchače. Za druhé je dobré si připustit, že lžou možná z podobných důvodů jako my dole v podhradí. Buď proto, že to jinak nejde, nebo dokonce proto, že je to rozumnější. Horší je, když z toho člověk čeká nějaký prospěch nebo naopak potápí konkurenci. Pak jsou případy, že politik říká nepravdy jen tak, ze sportu, a nejhorší je, když tím chce šířit ten ohavný blud, že mezi pravdou a lží není žádný rozdíl, že je to všecko jedno. To ale nemívá ze své hlavy, ale slyšel to možná od nějakého zbloudilého filosofa.

2. A proč jim to prochází?

Možná jsou lidé, kteří si život bez lží a podfuků nedovedou představit, a tedy jim to nevadí. Horší je, když jim za to i vzdělaný člověk tleská a posmívá se těm hlupákům, co ještě věří, že mezi pravdou a lží je nějaký rozdíl. Kdyby totiž aspoň trochu myslel, musel by pochopit, že kdo ten rozdíl nevidí, nemá právo mluvit. Každá oznamovací věta se přece samozřejmě tváří jako pravdivá a když se člověk na něco zeptá, samozřejmě předpokládá, že dostane pravdivou odpověď.

  1. Jak tomu čelit?

Předně nepodlehnout téhle demagogii a trochu si věc rozmyslet. Dávat si větší pozor na to, co říkám, a i když nemohu říct (celou) pravdu, aspoň neříkat lež. Nenadávat, nestrašit, nevyhledávat a nešířit pomluvy a drby. Kdybychom si zvykli méně lhát a podvádět, politici by se možná přidali. Důležitou roli v tom hrají novináři, kteří by měli do omrzení připomínat nesplněné sliby a nedodržená slova.

 

(Otázky Sabiny Slomkové)