Eutanázie?

Měla by být v Česku povolena eutanazie? Proč ano/ne? A má člověk právo rozhodnout o tom, kdy a jak ukončit svůj život?

Eutanázie – což není ukončení marné léčby, nýbrž úmyslné usmrcení pacienta lékařem – by se povolit neměla. Zabít se dovede každý sebevrah a v extrémní situaci mu možná nic lepšího nezbývá. Dokonce to může to být i hrdinský čin, ale právo to asi není. Můj život totiž není můj majetek, ale jsem to já sám. Proto nemohu svůj život ani prodat do otroctví, a i kdybych to zkusil, byla by taková smlouva neplatná. Zato na něj mohou mít nějaké nároky moji rodiče, děti, přátelé, lidé, kteří na mně nějak závisejí.

Člověk se dovede zabít, ale nesmí k tomu zneužít lékaře. Předně proto, že je to přesný opak jeho povolání, jak dříve lékaři slibovali: „Nepodám nikomu jed“. Nemocný člověk mu svěřuje sám sebe a protože svým chorobám nerozumí, musí se na něho spolehnout. Jak by se mohl spolehnout na člověka, který někomu „pomohl“ od života?

Ale ani lékař si nemůže být nikdy úplně jist, že člověk, který se chce zbavit sám sebe, opravdu ví, co dělá. Nechám stranou případy kriminálních manipulací, kterých bylo a je dost, ale nemocný žadatel není tak docela pánem sebe sama a potřebuje pomoc – proto ostatně jde za lékařem. Dnes něco chce, ale jak by se rozhodl zítra nebo za měsíc? Může mu být tato možnost odepřena? Může si ji odepřít on sám?

Ve prospěch eutanázie se nějčastěji argumentuje pacientem v terminálním stádiu, jenže ten svoji vůli projevit nemůže. Pokud ji vyslovil předem, věděl opravdu, co dělá? A pokud ne, mohou o usmrcení rozhodovat lékaři sami, i kdyby si byli sebevíc jisti, že brzy zemře? Dnešní medicina dovede zmírnit jeho utrpení paliací, ale sotva může rozhodnout, že zbytek jeho života nemá žádnou cenu.

Pro časopis Finmag 9.12.2015                                             Jan Sokol