Tlačenice

Co se stane, když se houf lidí chce dostat do dveří? Mohou se tlačit, strkat a třeba se i rvát. Ale mohou se také postavit do fronty, anebo se dokonce jeden na druhého usmát a říct „Až po vás!“ Zdánlivá maličkost, a přece je v tom nebetyčný rozdíl. I když dnes víme, co všechno nás spojuje s jinými živočichy, tuhle zvláštní schopnost, sám sebe dobrovolně omezit a dát přednost druhému, má jen člověk. Děti se s ní ovšem nerodí a musí se ji pracně učit: doma, ve školce, ve škole – a někteří se ji nenaučí až do smrti.

Každý z nás se musí o sebe starat a někdy se i prosazovat. Když člověk spěchá, bude se v tlačenici prodírat davem a spoléhat na to, že ho ti ostatní pustí. Kdyby se totiž začali prodírat všichni, nejspíš bychom se ušlapali. Přehnaná zdvořilost může být směšná, ale proto nesmíme přehlédnout, jak je důležitá. Když se děti učí takové zdánlivé hlouposti, jako je pozdravit nebo pustit stařenku sednout, učí se jednu z nejdůležitějších věcí, které dělají člověka člověkem: omezit sám sebe a dát přednost někomu jinému.

Řidič, který jezdí vpravo, se také omezuje, protože spoléhá na to, že se stejně omezí i ti ostatní. Jinak by se jen blázen mohl na dálnici odvážit. Tu a tam se ovšem najde člověk, který se omezit neumí – a pak musí zasáhnout policajti. To platí i pro ještě důležitější věci a podle Platónova Gorgii „Kdo se neumí stydět a nemá ponětí, co je spravedlnost, má být vymýcen jako nákaza obce.“ To je hodně drsná zásada, a přece je pravda, že pokud se lidé nedovedou stydět a omezovat sami, nemohou žít jako svobodní; musí nad nimi někdo práskat bičem, aby se nepobili.

Ve slušných společnostech to většinou umíme a dokonce nenosíme ani zbraně, protože se spoléháme, že je nebudeme potřebovat. Jenže okolnosti nás často staví proti sobě a když jde někomu o všechno, jdou ohledy stranou. Tomuhle pokušení jsou zvlášť vystaveni politici. Musí vystupovat jako rázní chlapíci a slibovat voličům, co všechno pro ně vybojují a před čím nás ubrání. Proto mají rádi silácká slova a předvádějí své kohoutí zápasy. Když do televize z ničeho nic vtrhnou maskovaní ozbrojenci, může se taková ráznost někomu líbit, protože připomíná gangsterku. Ale pozor, tohle není ve filmu a já bych v gangsterce rozhodně žít nechtěl.

(2011)