Anketa o Evropě

 S čím bychom měli počítat (máme na mysli  důsledky „milé“ i „nemilé“) pokud bychom vstoupili do Evropské unie? A naopak, s čím bychom měli počítat (opět v obojím směru),  pokud bychom tam nevstoupili?

Jak věděl už František Palacký, je evropská integrace pro český národní stát existenční otázka: něco velmi podobného měl totiž na mysli, když napsal „kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si je vytvořit“. Nemá ji tedy smysl drobit na „výhody“ a „nevýhody“. Katolická církev to věděla také, a tak si vysokou míru integrace udržela, což ji zachránilo nejen za komunistů, ale i proti různým nacionalistickým pokušením. Takže pro čtenáře Perspektiv vlastně není o čem mluvit, ale když myslíte…

Výhody členství: 1. bezpečnost a mír v Evropě; 2. záruka vůči možným haváriím české politiky, zejména pokušení šovinismu, izolace a pod.; 3. určitý právní, kulturní, civilizační a ekologický standard, vlastními silami zatím nedosažitelný; 4. obrana před provinciální zatuchlostí a vyšší nároky na každého; 5 podpora a další motivace všech, kdo něco dovedou, nebojí se a nekradou.

Širší konkurence a vyšší nároky ve vědě, kultuře, vzdělávacích možnostech i v hospodářství mohou být nevýhodou pro ty, kteří se jich (oprávněně) bojí. Není jich ale tolik, protože většina z nás na požadavek „integrace“, tj. mezinárodní spolupráce i konkurence už dávno narazila: řemeslníci i podnikatelé, vědci i umělci, obchodníci i studenti, řidiči i turisté a tak dále. Mnozí si nevedou špatně, i když zatím měli podstatně horší podmínky. Stejně se nemusí bát ani zemědělci, kteří si to za 12 let vyzkoušeli prakticky bez dotací. Dobře to vědí a proto na spektakulární „protestní akce“ moc nechodí.

Zejména v našem katolickém prostředí se občas vyskytují obavy ze západního „liberalismu“, např. v potratovém zákonodárství. To je ovšem čistý omyl: žádná evropská země není tak ateistická jako Česká republika a ani potraty tam nejsou tak snadné jako u nás.

Nečlenství by mohlo přinést problematické „výhody“ jen malým zájmovým skupinám, např. určitým politikům, lobistům a (velkým) čachrářům. A na první pohled i lidem spíše pohodlným a bázlivým. Těch se ochotně ujímají tzv. „euroskeptici“ (viz výše) a s Evropou je straší, protože si myslí, že je jich většina. My máme o našich spoluobčanech lepší mínění: nemyslíme si, že by se nám dařilo jen na našem malém písečku, protože víme, že i v historii tomu bylo právě naopak.

(2000)